Historie Německého ovčáka
(Vlčák, Deutscher Schaferhund, German Shepherd Dog)
Historie německého ovčáka je nerozlučně spojena se jménem Max von Stephanitz / 1864-1936 /. Tento muž se celý svůj život zabýval myšlenkou vyšlechtit ideálního užitkového psa, který by mohl využít k různým účelům. Na základě bohatých zkušeností s vojenskými psy jiných plemen zjistil, že mnohostranné vlohy domácího pasteveckého psa, by se mohli využít k vyšlechtění nového typu užitkového psa. V té době byl plemenný chov psů a výstavnictví přicházející z Anglie v plném rozvoji. Mnoho místních variet uznaných za plemeno se chovalo čistokrevně podle ideálního obrazu - standardu. Vzniklo i několik nových plemen. Když se mnozí bývalí pracovní psi v té době stali zbytečnými, přestala se brát v úvahu jejich vhodnost pro plnění původních úkolů, ale pouze jejich krása.
Ideálem krásy se stali psi podobné vlkovi a proto se také v plemenitbě zvlášť upřednostňovali psi s šedou drsnou srstí a vzpřímenými boltci. Nejvíce jich bylo vidět v Sasku, Durynsku a Württembersku, kde již koncem 19. století podnikaví ovčáci začali s prodejem štěňat. Württemberg pes s visícími a sklopenými boltce byl sice méně oblíbený, i když držením ocasu předstihl i Durynsko psy s nepěkně stočeným ocasem. Württemberg psi byli celkově větší, dobře stavění, se silnější kostrou a končetinami. Dokázali předmět pevně uchopit, ale měli klidnější povahu než Durynsko psi. Aby Švábi, z nichž se stali oduševnělí šlechtitelé, dosáhli požadovaného chovného cíle, začali šlechtit Durynskému psa se vzpřímenými boltci a pěknou šedou barvou srsti, kterého později použili při šlechtění německého ovčáka dnešního typu. Ani křížením s vlky nebyly dosaženy uspokojivé výsledky, takže vlčí míšenci nijak neovlivnili další vývoj tohoto plemene. Rotmajster von Stephanitz, který byl po celý život velkým příznivcům psů, jednou na výstavě uviděl svého "vysněného" psa Hektora Linksrheina, později přejmenovaného na Hörande von Gräfrath.
To se údajně stalo podnětem, že roku 1899 společně s Arthurem Meyerem založili spolek německých ovčáků - Verein für Deutsche Schäferhunde / SV /. Von Stephanitz byl významným znalcem psů. Jako voják prošel Evropu od Severního moře až po Balkán. Už v těchto dobách fotografoval místní psy a pozoroval způsob jejich práce, o čem se podrobně zmiňuje i ve své knize "Der Deutsche Schäferhund in Wort und Bild" / Německý ovčák slovem i obrazem /, která vyšla v několika jazycích. V knize se zabývá jednak vývojem psa obecně, jednak vývojem německého ovčáka zvláště. Současně zde představuje všechna, v té době známá plemena strážních a pasteveckých psů. Při této práci získal mnoho vědomostí a tudíž věděl co dělá, když se s plnou vervou a často za osobního strádání začal věnovat výhradně šlechtění drsnosrstého německého ovčáka. Tvrdošíjně se bránil šlechtění podle ideálů krásy bez zřetele na povahové vlastnosti, které by měly charakterizovat užitkového psa. Kromě toho vybudoval způsob výcviku, aby bylo možné cvičit psy podle stejných pravidel a tím podpořit a vyzkoušet jejich vlohy. Díky svému spisovatelskou talentu, v tehdejším odborném tisku uveřejnil mnoho zajímavých článků o "svých psech". Na základě svého vztahu k armádě a tvrdošíjnosti při prosazování své ideje dosáhl, že se německý ovčák začal používat namísto kolie a Airedale teriéra jako hlásící, sanitární, ale i policejní pes. Protože dokázal šlechtění od začátku správně zaměřit, jeho námaha byla korunována úspěchem. Německý ovčák se stal nejen nejvyhledávanějším služebním psem, ale také nejoblíbenějším německým národním plemenem.